Historie značky
Dobrý den, jmenuji se Rafał Pikul.
Jsem tvůrce Deerhornu a jsem velmi rád, že jste přišli na toto místo. Chci vám říct, jak to všechno začalo.
Nejdříve jedna zajímavost – věděli jste, že dřevo může v místnosti se stálou teplotou a vlhkostí vydržet až 2000 let? Není fascinující, jak odolný materiál to je?
Dřevěný nábytek lze úspěšně předávat z generace na generaci.
Sloužit po sobě jdoucím členům rodiny. Aby je spojoval s jejich předky, když rukou přejíždějí po stejném kusu dřeva a objevují rýhy a škrábance, které na desce stolu zanechali v průběhu let další lidé.
Když se s ním učili, načrtávali si na stránky sešitů své geniální nápady, zapisovali si do deníků své inspirace, plány, sny o budoucnosti a možná i obchodní strategie, které je k této budoucnosti přiblíží…..
Je to stejné, jako když v sobě objevíte talenty a vášně, které jste měli po celou dobu v genech a předávali si je v rodině z generace na generaci.
Nezačíná slovy „kdysi dávno…“.
Oficiální začátek je v roce 2019, kdy byl vytvořen první návrh.
Psací stůlkterý jsem vytvořil pro vlastní potřebu, pro svou vysněnou kancelář. Kancelář, kterou jsem si chtěla zařídit sama, ale ve stovkách obchodů jsem nenašla jediný kus nábytku, který by mi zrychlil tep.
Zklamaný a rezignovaný jsem se chopil bláznivého nápadu. Proč si nevytvořit stůl od začátku? Měl jsem vizi, přesně jsem věděl, jak má můj kus nábytku vypadat.
Nic jsem neriskoval – pokud to nevyjde, mohu se přece vrátit k hledání v obchodě. Navrhl jsem rám, objednal dřevěnou desku. Krok za krokem jsem skládala jednotlivé části a s potěšením sledovala, jak vzniká něco přesně mého.
Jemně jsem dřevo centimetr po centimetru naolejoval a objevil v něm léčivou sílu. A hádejte co? Dokázali jsme to!
Po stole, který po zveřejnění fotografií na internetu potěšil nejen mě, ale i celou řadu lidí, přišel čas na další výzvu – na komody, skříně, knihovny.
Prodeje šly skvěle, výroba nabírala na obrátkách a každou chvíli jsem měnil studio za nové, větší. Nemohl jsem uvěřit, že by se z jednoho stolního projektu mohla stát práce mých snů.
Pořád jsem přemýšlel, proč mám takové nutkání vyrábět nábytek ze dřeva… Ukázalo se, že pro odpověď se musím vrátit do 50. let.
Tehdy můj dědeček Franciszek udělal první kroky v truhlářství. Když byl všeho nedostatek, budoval postupně dílnu, učil se a vyráběl stále složitější dřevěné předměty – žárovky, sudy, stoličky, stoly, kuchyňské doplňky a zahradní nářadí.
A přestože mě dědeček nestihl naučit řemeslu, myslím, že mi předal to nejdůležitější – lásku ke dřevu, k práci s ním, radost z ručně vyráběných předmětů a vášeň.
Prostě jsem to musel objevit.
Raphael
